Náboženské písne, no. 172
Lidé jsou, aby se radovali

1. Hlas z prachu země promlouvá, tu ryzí pravdu slyšme znít, jak naději nám předává, že lidé mají radost mít.

2. Strast nemusí vést k zoufání, vždyť On nám bolest nepřeje, a žal nás učí doufání, že vyjde slunce naděje.

3. Před Pána přijďme s pokorou, svým slovem chce nás posílit. On požehná všem láskou svou, by lidé mohli radost mít.