Hle, z výšin jemná zář

1. Hle, z výšin jemná zář a tma se ztrácí s ní, toť anděl, vlídná tvář, slova jeho takto zní: „Tam, člověka kde neuzříš, je pahorek, hned jméno zvíš. Hle, Kumora se nazývá, ten vzácné zprávy ukrývá.“

2. Kde v zemi desky spí, směl Moroni jen znát, teď Pánův příkaz zní – nastal čas je lidstvu dát. Ať z prachu slova promluví, ať každý člověk jistě zví, že blíží se ten krásný den, kdy Kristus bude vládnout všem.

3. Své sémě Jozef dal, z něj národ mocný byl. Jak Izrael byl sám! Pravdu záznam odhalil. V těch zprávách možno nalézti, že radostnou zvěst v plnosti už kdysi dávno ten lid znal a byl jí hojně požehnán.

4. Svět čekal dlouhý čas, až naplní se den, kéž rád Tě slyší zas, aby hřích byl odstraněn. Nechť pečeť je již zlomena a šťastná zpráva šířena, ať světlo světem září zas, ať láska naplňuje nás.

5. Hle, šťastný Izrael, již radost vládne v něm, vše, co máš, jemu dej, buduj nový Jeruzalém. V tom Sion se zas objeví a pravda zemi zaplní, zem pravdy plná docela, toť krása, Boží nádhera.