Mistře, hle, vítr burácí

1. Mistře, hle, vítr burácí a vlny se mocně dmou! Tak bezmocně loď se kymácí a hrozí nám záhubou. Okamžik zbývá jen pouhý, temný hrob pojme nás! Pane, jak můžeš spát, mít sen dlouhý, vždyť zhyne tu každý z nás?

Tu promluvil k moři a příkaz dal: Ztiš se již. Odvahu živel už neměl dál, též vítr se uklidnil, jen vánek vál a voda už nezmohla vůbec nic, neb Mistrovi vzdorovat nešlo víc. Hned vládce všech moří bouře slyš: Ztiš se již, ztiš se již. Hned vládce všech moří bouře slyš: Utiš se již.

2. Před Tebou, Mistře, se skláním, v mé duši je lítost, žal a hluboko v srdci mám přání, bys záštitu svou mi dal. Vědomí hříchu mne tíží, nechci již víc ho mít, prosím zasáhni, zbav mne obtíží, bych nadále mohl žít.

Tu promluvil k moři a příkaz dal: Ztiš se již. Odvahu živel už neměl dál, též vítr se uklidnil, jen vánek vál a voda už nezmohla vůbec nic, neb Mistrovi vzdorovat nešlo víc. Hned vládce všech moří bouře slyš: Ztiš se již, ztiš se již. Hned vládce všech moří bouře slyš: Utiš se již.

3. Mistře, již pokoj tu vládne a příroda sladce spí. Já zcela jsem oddán své touze být naplněn mírem Tvým. Samoten nechci již dál být, prosím Tě při mně stůj, Tebe v přístavu klidném chci chválit, kéž najdu ho, Pane můj!

Tu promluvil k moři a příkaz dal: Ztiš se již. Odvahu živel už neměl dál, též vítr se uklidnil, jen vánek vál a voda už nezmohla vůbec nic, neb Mistrovi vzdorovat nešlo víc. Hned vládce všech moří bouře slyš: Ztiš se již, ztiš se již. Hned vládce všech moří bouře slyš: Utiš se již.