Otče můj

1. Otče můj, jenž na výsostech místo svaté obýváš, kdy se vrátím tam za Tebou, kdy zas uzřím Tvoji tvář? Je to pravda, že i duch můj na tom místě kdysi byl? Že jsi mne tam vychovával, když jsem dříve s Tebou žil?

2. V moudrém úmyslu jsi Ty mne seslal žít na tento svět, vzpomínky však upřel jsi mně, dokud nevrátím se zpět. Ale cos mi šeptá tiše slova: „Tys tu cizincem.“ Proto vím, že zde jen bloudím: Nebe je mi domovem!

3. Že bych zvát Tě měl svým Otcem, Svatý Duch mi poradil, pravý důvod jsem však poznal, když jsi pravdu obnovil. Máme jenom Otce v nebi? Vždyť to smysl nedává! Pravda věčná napovídá, že tam dlí i matka má.

4. A když pomine můj život, když své tělo odložím, Otče, Matko, mohu doufat, že vás v nebi navštívím? Až tu dokončím své dílo, které měl jsem učinit, kéž snad budu hoden toho, v nebi s vámi věčně žít.