Ó, vítej, chvíle modlení

1. Ó, vítej, chvíle modlení, jež zbavuješ mě trápení, až k trůnu Otce v nebesích, ať znějí slova proseb mých. V čas běd a strastí, v soužení, zde útěcha mi pramení, tak na kolena poklekám a modlitbě se odevzdám, tak na kolena poklekám a modlitbě se odevzdám.

2. Ty, vroucí chvíle proseb mých, nes žádost mou na křídlech svých, leť vzhůru k Otci, On mě zná, pro víru mou mi požehná. A že mi říká: „Slyš hlas Můj, jen v moudrost Moji důvěřuj,“ já na Něj vkládám svoji tíž a v modlitbě lnu k Němu blíž, já na Něj vkládám svoji tíž a v modlitbě lnu k Němu blíž.