1. Mistře, hle, vítr burácí
a vlny se mocně dmou!
Tak bezmocně loď se kymácí
a hrozí nám záhubou.
Okamžik zbývá jen pouhý,
temný hrob pojme nás!
Pane, jak můžeš spát, mít sen dlouhý,
vždyť zhyne tu každý z nás?
Tu promluvil k moři a příkaz dal:
Ztiš se již.
Odvahu živel už neměl dál,
též vítr se uklidnil, jen vánek vál
a voda už nezmohla vůbec nic,
neb Mistrovi vzdorovat nešlo víc.
Hned vládce všech moří bouře slyš:
Ztiš se již, ztiš se již.
Hned vládce všech moří bouře slyš:
Utiš se již.
2. Před Tebou, Mistře, se skláním,
v mé duši je lítost, žal
a hluboko v srdci mám přání,
bys záštitu svou mi dal.
Vědomí hříchu mne tíží,
nechci již víc ho mít,
prosím zasáhni, zbav mne obtíží,
bych nadále mohl žít.
Tu promluvil k moři a příkaz dal:
Ztiš se již.
Odvahu živel už neměl dál,
též vítr se uklidnil, jen vánek vál
a voda už nezmohla vůbec nic,
neb Mistrovi vzdorovat nešlo víc.
Hned vládce všech moří bouře slyš:
Ztiš se již, ztiš se již.
Hned vládce všech moří bouře slyš:
Utiš se již.
3. Mistře, již pokoj tu vládne
a příroda sladce spí.
Já zcela jsem oddán své touze
být naplněn mírem Tvým.
Samoten nechci již dál být,
prosím Tě při mně stůj,
Tebe v přístavu klidném chci chválit,
kéž najdu ho, Pane můj!
Tu promluvil k moři a příkaz dal:
Ztiš se již.
Odvahu živel už neměl dál,
též vítr se uklidnil, jen vánek vál
a voda už nezmohla vůbec nic,
neb Mistrovi vzdorovat nešlo víc.
Hned vládce všech moří bouře slyš:
Ztiš se již, ztiš se již.
Hned vládce všech moří bouře slyš:
Utiš se již.
Slova: Mary Ann Baker, přibl. 1831–1921
Hudba: H. R. Palmer, 1834–1907
